Nesoupeřte mezi sebou! Nezapomínejte, proč cvičíte

Důvody, proč lidi končí s nějakým sportem, jsou různé. Někdo odchází kvůli penězům. Někomu to nedovoluje zranění. Někdo má problém s časem. Bohužel se ale stává, že někdo ukončí svoji sportovní kariéru jen kvůli svému nastavení mysli, které ho nutí porovnávat se s druhými. Jelikož je karate individuální sport a ještě ke všemu bojový, tak to mnoho lidí svádí k soupeření s ostatními v rámci svého klubu. Rád bych vám čtenářům, sportovcům, karatistům otevřel oči a přiměl vás uvažovat jinak.

Jedná se o problém, kterého jsem byl nejednou svědkem a upřímně i já sám jsem se v tom někdy našel. Myslím si, že se s podobnou situací setkalo už několik z vás. Trénujete už tři roky a při sparingu vás začal porážet Marek, který trénuje teprve dva roky. Máte víc zkušeností a mozek vám říká, že byste měli být lepší. Realita je ale jiná. Tímto se vám v hlavě odstartuje pomyslný boj s Markem. Najednou je vaším cílem ho překonat a myslíte jen na to, abyste ho předehnali a porazili za každou cenu. Jenže Marek má rapidní vzestupnou tendenci a vám se nedaří úspěšně provést vaši oblíbenou kombinaci, protože Marek je se svým kontrem vždy rychlejší. Nebo vás během sparingu dvakrát dostal na zem. V takovém případě můžete zaznamenat 2 různé myšlenky:
1. Musím na sobě zapracovat.
2. Nedaří se mi, už to není co to bývalo, nemá cenu pokračovat. Končím.
Bohužel se v takové situaci dost lidí přiklání k druhé možnosti. To, že jsou najednou ostatní z klubu lepší, je psychicky shazuje a demotivuje. Přestanou cvičit a skončí s tím, ať už je jejich potenciál jakýkoliv.

Celý problém je v tomto případě s nastavením mysli. Když se jedná o zápas jeden na jednoho, tak to k takovému stavu velmi snadno svádí. Začnete přemýšlet jen o tom, jak být lepší než ten druhý a jak ho porazit a zapomínáte na to, proč jste vůbec začali cvičit – proto, že vás to zaujalo a že vás to baví. Najednou vám sport, který děláte, nepřináší potěšení, ale stres v důsledku snahy se někomu vyrovnat. A to je špatně.

Každý jsme jiný. Každý je jinak silný, každý má jiné strategické myšlení, každý se jinak rychle učí a každý má na trénink jiné množství času. Sport děláme všichni pro sebe. Protože nás baví, protože se chceme něco naučit a protože chceme sami sebe zdokonalovat. Nezapomínejme na to, protože je špatné se nechat psychicky shodit jen kvůli tomu, že je někdo lepší. Obzvláště to platí v rámci klubu, který navštěvujeme. Toto hloupé nastavení mysli totiž může kazit morálku a rozbíjet přátelství mezi členy týmu.

V tělocvičně máme být všichni kamarádi a podporovat se. Koneckonců tím, že spolu cvičíme a spárujeme, si přeci i navzájem pomáháme dostávat se stále dál v naší cestě 🙂

,,Porovnávání je zlodějem radosti.“
– Theodore Roosevelt

Na závěr přikládám motivačně a trochu tematicky pojmenovanou skladbu od mé oblíbené skupiny 😉